WIP - boxerky

zatím jenom zdroje:

Honzejkovy zdroje:

Co ukončí tohle šílenství? To, že bude ženská sportovkyně vážně zraněna? Nebo dokonce zabita? Tyhle sugestivní otázky položila britská spisovatelka, autorka série o Harrym Potterovi J. K. Rowlingová na síti X. Týkají se asi největšího etického problému současného sportu, který opět vybublal na olympijských hrách v Paříži. Ve čtvrtek nastoupí do olympijského ringu proti ženám „boxerky“, které jsou ve skutečnosti vlastně spíš boxery. A hrozba, o které píše Rowlingová, jak vysvětlíme za chvíli, vůbec není přehnaná. Jak je možné, že se stále ještě může v současném sportu něco takového dít? A o čem to celkově svědčí?

| Předplatné HN+ je zcela bez reklam. ADVERTISING

Nejprve o co přesně jde. Do olympijských boxerských soutěží žen nastoupí dvě osoby, Imán Chalífová z Alžírska a Lin Jü-tching z Tchaj-wanu, které byly mezinárodní boxerskou federací v minulosti vyloučeny ze ženských soutěží. Zjistilo se totiž, že jejich celkově velmi mužné vzezření není náhodné – mají mužskou chromozomální výbavu. Šéf boxerské asociace Ismail Kremlev v průběhu loňského mistrovství světa v Dillí prohlásil, že „série testů odhalila, že se pokusily podvést své soupeřky předstíráním, že jsou ženami“.

Není žádné překvapení, že si dotyčné osoby před diskvalifikací vedly v ringu více než dobře – ve svých kategoriích dominovaly. Lin má pět titulů z různých soutěží, Imán Chalífová je mistryní Afriky v lehké váze. Jak se cítí skutečné ženy, když proti takové osobě nastoupí do ringu? To popsala na síti X mexická boxerka Brianda Tamaraová: „Bylo to něco neuvěřitelného. Údery od ‚ní‘ byly tak silné a bolestivé, že jsem to nezažila za třináct let své kariéry, dokonce ani když jsem tréninkově boxovala s muži. Děkuji Bohu, že jsem se dostala ven z ringu zdravá.“ Nakonec na samotný souboj se můžete podívat zde. Není pochyb, kdo boxuje jako chlap…

Medicínsky vzato jsou podle organizace ICONS, která se snaží zajistit férové podmínky pro ženy ve sportu, obě olympijské „boxerky“ Chalífová a Lin ukázkou syndromu DSD (Difference of Sexual Development). Tedy anomálie, kdy vnější genitálie neodpovídají chromozomové a hormonální výbavě. Známým případem byla v tomto směru jihoafrická „atletka“ Caster Semenayová, která měla třicetkrát vyšší hladinu testosteronu než průměrná žena. A po delší době diskusí a arbitráží jí bylo znemožněno soutěžit se skutečnými ženami.

Tento boxerský případ je však v důsledcích mnohem horší. V případě Semenayové šlo jen o medaile a peníze, v případě boxu může jít opravdu o život. Deník Guardian cituje studii, podle které osoby, které prošly mužskou pubertou, mají v průměru o 162 procent silnější úder než ženy. Takže obavy Joanne Rowlingové zmíněné v úvodu vůbec nejsou plané.

Jak se mohlo stát, že na olympiádě nastoupí osoby, které byly boxerskou federací vyloučeny ze soutěží? Důvod je vlastně politický. Mezinárodní olympijský výbor přestal uznávat mezinárodní boxerskou federaci, protože existuje podezření, že je financována z Ruska. Kvalifikační kritéria pro boxerské soutěže tak de facto nechal na národních federacích. A alžírská a tchajwanská své „borkyně“ na olympiádu do Paříže v logickém očekávání úspěchů poslaly.

Start de facto mužů v olympijském ženském ringu odsoudila řada osobností. Bývalý mistr světa v boxu Barry McGuigan prohlásil: „Je šokující, že to skutečně nechali zajít tak daleko. Co se to zatraceně děje?! V případě boxu je to skutečně kriminální rozhodnutí!“ Zděšené reakce přišly i od osobností mimo sport, například od světoznámého biologa a popularizátora vědy Richarda Dawninse či od Elona Muska. Není divu: To, co se má odehrát, nejenže ničí šance a dlouholeté sportovní úsilí skutečných žen. Ale je to i skutečně nebezpečné.

Ale vše marno: Chalífová nastoupí 1. srpna v prvním kole pařížské soutěže proti Italce Angele Cariniové, Lin nastoupí proti objektivně znevýhodněné soupeřce o den později. Doufejme tedy, že se nerovný boj v olympijském ringu obejde bez vážných zranění. A že se v rámci nejen sportovní, ale i vyšší spravedlnosti třeba ukáže, že síla rány není všechno a že „neženy“ budou poraženy díky technice, chytrosti, mrštnosti, eleganci, tedy skrze vše, co patří k ženskému sportu víc než jen pouhá hrubá síla.

A hlavně: Snad po této zkušenosti konečně olympijské hnutí a světový sport začnou aplikovat zdravý rozum a jako celek se oklikou opět dopracují k tomu, z čeho sport jako takový vychází a co ho dělá krásným – k elementárnímu smyslu pro fair play.

Jana Fialová Kučerová

Tyhle debaty jsou myslím celkem potřeba. Ženy, kteří mají zcela náhodou takovou chromozomální výbavu (oni všude píšou že "mají chromozom Y, ale patrně ho mají jen v některých buňkách, jde o tzv. mozaiky") a jeho následkem mají zvýšené hodnoty testosteronu, který poměrně prokazatelně zvyšuje fyzickou výkonost, za tohle nemůžou, nevybrali si to, ale mají z části definovatelnou výhodu (hodnoty testosteronu jde změřit, ale aktuální stav a jeho vliv na vývoj celé svalové soustavy je věc druhá, to se zpětně nezjistí) proti jiným.

Jenže tady se začínáme dostávat trochu na tenký led. Dá se očekávat, že téměř všichni vrcholoví sportovci dnes mají prostě mimo tréningu a snahy a všeho samozřejmě, patrně řadu biologických výhod. Neříkejme si, že ne. (u toho českého sprintera se mluvilo o tom, že má zvýšenou toleranci k laktátu ve svalech, patrně něco co bude i nějak geneticky založené).

Akorát tyhle věci nikdo nezkoumá, jejich vliv se moc zjišťovat nedá a před desítkami let by ani neexistoval způsob, jak zjistit, že je někdo XX/XY mozaika.

My dneska předstíráme trochu, že výkony atletů jsou čistě jejich zásluhou (u jiných sportů, třeba lyžování, se nepochybně taky řeší vybavení, lyže, a mazání, jako další esenciální schopnost teamu). Ale biologicky mají někteří lidé prostě lepší předpoklady pro vrcholový sport než jiní, tak to prostě je. Je jen otázka, kde chceme dělat čáru, když část těch "výhod" nedovedeme ani definovat, ale jinou část ano. I u dřívějších podobných případů, docházelo při tom celém "zkoumání" taky k ponižujícímu zacházení.

Mozaicismus různého druhu navíc bude patrně v populaci relativně častý, akorát ne každý sportovec a už vůbec ne každý člověk, bude pod takovým dohledem ohledně měřitelných biologických parametrů. Do toho všeho spadají pak transgender sportovci, kteří mají taky práva, ale taky mají nepopíratelnou výhodu, pokud prošli pubertou pod mužskými hormony. Podobný, byť ještě výraznější rozdíl mezi osobním právem (v druhém případě právem na identifikaci) vs férovostí k ostatním.

I u jednoho i druhého je to pořád o tom, kde uděláte tu čáru. V tomto není jasno a sport, zvláště ten "silový" si tohleto bude muset nějak rozhodnout.

Vždycky to bylo o tom, kdo je lepší a tak nějak se předpokládalo, že má lepší vůli, snahu, nadání a taky další predispozice.

Akorát najednou, když ty predispozice začnete rozpitvávat, tak zjistíte, že přinášejí výhody, no, nepřekvapivě. A otázka výhod je citlivá už kvůli dopingu, že. Což je celé další obří komplikované téma.

Zahrada

Uživatelské nástroje

WIP - boxerky