Vždycky to jsou satanisti aneb Slabost pro symboly

Pokud jste, jako já, zalezli na víkend pod kámen a teď koukáte, co že to všichni řeší, tak v pátečním slavnostním zahájení Olympijských her v Paříží našli někteří konzervativní/křesťanští komentátoři satanskou symboliku. Pokud z toho máte trochu déjà vu pocit, tak se nepletete.

Děje se to pořád. Pokaždý, když někdo udělá nějaký slavnostní zahájení a uspořádá přítom nějakou trochu víc teatrální performance, vždycky se najde někdo, kdo v tom vidí satanskou symboliku.

Stalo se u to u zahajovacího ceremoniálu minulých Olympijských her (v Londýně) a stalo se to při otevření Gotthardského železničního tunelu. Satanská symbolika se objevila ve výzdobě letiště v Denveru a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Závěr, který z toho komentátoři dělají, je vždycky stejný - světu vládnou ilumináti/reptiliáni/neomarxisti a v téhle symbolické podobě tak prezentují své skutečné plány (což tak nějak musí dělat, stejně jako musí filmoví padouši vždycky vyžvanit své plány hrdinovi).

Tahleta slabost pro symboly je mimochodem velmi zajímavý moment který by si rozhodně zasloužil větší prozkoumání z hlediska průniku konspirací a spirituality. Jak v konspiracích tak v náboženství hrajou symboly velmi důležitou roli a vlastně by mě dost zajímalo nějaký teoretický pozadí, jak tohleto má fungovat. Už delší dobu totiž mám pocit, že některý lidi nedokážou rozpoznat symbol od reality.

Každopádně to, co tentokrát komentátory naštvalo asi nejvíc bylo, že sekce ceremoniálu nazvaná Festivité začala záběrem, který nápadně připomínal fresku Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Akorát místo Ježíše tam uprostřed byla DJka Barbara Butch a okolo ní skupina drag queens. Ceremoniál jsem neviděl, ale podle všeho co jsem četl a viděl to pak v dalších záběrech už nic z Bible nepřipomínalo a to ani přinejmenším - z dlouhého stolu se stalo přehlídkové molo po kterém chodily modelky a nakonec se na něm pod pokličkou místo hostiny (respektive uprostřed hostiny) objevil Taťka Šmoula, eh, chtěl jsem říct bůh Dionysos, který zazpíval píseň o tom, že kdybychom byli všichni nazí, nebyly by války, protože bychom si neměli kam schovat revolver (tohle doslova zpíval). Tohle mi fakt nezní jako Bible, to zní spíš jako Četník ze Saint Tropez nebo nějaká jiná na hlavu padlá komedie.

Je škoda, že se řeší jenom tohle, protože zahajovací ceremoniál zjevně obsahoval i jiné zajímavé momenty. Na začátku to byl například skeč, ve kterém francouzský komik Jamel Debbouze donese pochodeň na prázdný stadion, odkud ji převezme fotbalista Zidane, který ji přes (hodně stylizované) město donese do metra, což je pravděpodobně parodie na film Zazie v metru (Zidanovi prý říkali Zizou).

Dále jste mohli vidět i skutečné přehmaty - Olympijskou vlajkou vyvěšenou vzhůru nohama a příjezd lodi s jihokorejskou delegací, který byl ohlášen (francozsky i anglicky) jako "Korejská lidově demokratická republika". Tyvole, jak si někdo může splýst tohle? (hlava v dlaních)

A co se týká samotné Poslední večeře - režisér zahajovacího ceremoniálu se po shitstormu omluvil, že nechtěl nikoho urazit a že scénka neměla připomínat Poslední večeři, já mu to ale moc nevěřím.

Poslední večeři totiž zparodovali všichni - Simpsonovi, South Park, doktor House, původní filmový MAS*H, Salvádor Dálí, Luis Buñuel (který tím nasral katolíky už v šedesátých letech), izraelští vojáci (pod vedením fotografa Adiho Nese), feministky (konkrétně Mary Beth Edelson) , Případy detektiva Murdocha a mám pocit, že to někdy parodoval snad i TBMK nebo nějaký český časopis (kdo tohle najde má u mě bludišťaka). Časopis Blesk má článek o parodiích Poslední večeře napsaný už v roce 2009. Poslední večeře je též často rekonstruována v dílech týkajících se života Ježíše, ať už myšlených vážně, jako je film Quo Vadis nebo různé verze Jesus Christ Superstar, tak i v těch parodických. Mimochodem - ilustrace pod statusem níže není Leonardův originál, ale skvěle vypointovaná scénka z filmu Dějiny světa, část první od Mela Brookse.

Celkem i chápu to, proč je zrovna Poslední večeře tak populární cíl různých parodií - je to notoricky známý výjev a k jeho zparodování vám stačí dlouhý stůl a třináct účinkujících. Klidně třeba drag queens.

Mimochodem - angažováním drag queens chtěl prý režisér ceremoniálu ukázat, že olympiáda je pro všechny. Smutná ironie na tom je ta, že tohle tak docela neplatí pro ty, pro které by to mělo být nejdůležitější - totiž pro sportovce. Trans sportovci jsou pořád extrémně kontroverzní téma a byť na této olympiádě někteří soutěží (aspoň dle letmého ověření googlem) rozhodně to není tak, že je olympiáda pro všechny. Ba naopak - jako trans sportovec si musíte účast dost vydupat a stejně vám pak v komentářích budou nějací joudové psát, že nejste skutečnej chlap/skutečná žena. Což je teda dost smutný konec tohoto článečku.

A teď mě omluvte, jdu fandit severokorejským stolním tenistkám. Protože to se mi v těhle kulturních válkách zdá jako nejrozumější program na tuhle olympiádu.

odkazy dodám