Moje poslední slovo ke kauze ženského boxu

O kauze ženského boxu jsem chtěl napsat delší článeček, ale nakonec jsem se rozhodl ho nenapsat. Když se totiž prokoušete přes všechen ten emocionální balast, odborný biologický výrazy a tlustou vrstvu lží, zjistíte, že jádro sporu je až překvapivě jednoduchý:

1) Mezinárodní olympijský výbor (dále jen IOC) při zjišťování pohlaví kouká do pasu

2) zatímco Mezinárodní boxerská federace (dále jen IBA) se kouká na chromozomy (a asi tam chce vidět XX)

To se zdá na první pohled jako rozumný nápad, kdyby ovšem neexistovala celá škála jevů známých souhrně jako intersexualita. Nezasvěcení si pod tím mohou představit starořeckého boha Hermafrodíta, ale ve skutečnosti je to o dost méně nápadné.

Vypadá to třeba tak, že si tak jdete (ničeho zlého netuše) soutěžit na Olympiádu a pak si vás vezme stranou soutežní lékař a požádá vás, abyste nafejkovala zranění, protože vám v testu pohlaví nevyšlo to, co vyjít mělo a vy přece nechcete mezinárodní skandál… Myslíte si, že teď píšu o alžírské boxerce Imane Khelif?

Ani náhodou. Zmíněný příběh zažila španělská překážkářka Maria José Martínez-Patiño a celé se to odehrálo v osmdesátkách, několik let před tím, než jsem se vůbec narodil. Historie se opakuje a pokaždý je to to samý utrpení. Zatímco v diskuzích na internetu padaly otázky, jaký chromozomy teda Imane Khelif má a co je vlastně zač (myšleno jako jestli muž nebo žena), měli jsme se ptát na něco úplně jiného:

Jak je možný, že IBA úplně zanedbala posledních 25 let vývoje ověřování pohlaví ve sportu? Kdo z nich tak strašně odfláknul tuhletu rešerši? (čti: fakt to není žádný tajemství, doslova stačí pročíst anglickou Wikipedii) O co se sakra vedení IBA snaží těma zmatenýma vyjádřeníma a procedurálně podivnýma změnama pravidel za běhu? Jsou blbí nebo navedení?

Pokud totiž nejsou navedení, tak to ve mě budí dojem toho, že se snaží vymyslet kolo, aby pak zjistili, že se doslova na tom samým kole už IOC vyflákal před nima a to už v minulým tisíciletí! Ověřování pohlaví podle chromozomů se totiž přestalo dělat doslova v tom samým roce, kdy se Imane Khelif narodila. Dneska se místo toho spíš řeší hladina testosteronu, ale i to je (odborně řečeno) past vedle pasti (pyčo!).

Je to zajímavá historie. Pro mě jako pro člověka, který se zajímá o přírodní vědy, je v tom spousta extrémně zajímavých detailů (třeba rozlišování přirozeného a uměle vyrobeného testosteronu pomocí plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií - to je přesně tak cool jak to zní) ale na druhou stranu je to lidsky vlastně hrozně smutný. Ty příběhy se opakují a nijak se nezdá, že bychom se z nich poučili.

Publikováno 9.8.2024.