Jak by vypadalo simulakrum feministy?

Vhledem k tomu, že teď píšu slovník, tak se ke mě dostávají takové ty články o tom, co bylo slovem tohoto roku. V angličtině to mimo jiné bylo "performative" a to hlavně hlavně ve spojení "performative male" (budu dále překládat slovy "performativní muž" abych sousloví mohl skloňovat). Co je ale tenhle performativní muž zač?

Performativní muž je podle tiktokových memů a článků v lifestylových magazínech muž, který jen předstírá, že je liberální feminista a to proto, aby si tím zvýšil svou šanci u žen. Tohle předstírání prý dělá tak, že sebou nosí (v plátěné tašce) knihy feministických autorek (kanonicky All About Love od bell hooks), poslouchá indie zpěvačky (jako např. Clairo), pije matcha latté a vlastní Labubu.

Nechápu sice, proč by někoho měl sbalit na vlastnictví Labubu (možná kromě jisté Valérie) ale tak nějak rozumím tomu základnímu konceptu. Chodit s někým, kdo jen předstírá, že se zajímá o vaše problémy určitě musí být docela zlo.

Nicméně nějakej génius si v tom sousloví všimnul toho slova performativní a udělal z toho opravdovou performance a tak se na několika místech objevily ironicky míněné soutěže o nejlepšího performativního muže. No a tím se v tom objevila další úroveň falešnosti.

Francouzský filozof Jean Baudrillard ve své knize Simulakra a simulace definuje čtyři stupně falešnosti. Kdybychom se Baudrillardovým pohledem podívali na tento fenomén, vypadalo by to přibližně takto:

1. realita prvního řádu (znak reflektuje základní realitu) - skutečný feminista, který se skutečně zabývá ženskými právy a problémy.
2. realita druhého řádu (znak maskuje, překrývá realitu) - performativní muž, který jen předstírá, že je feminista.
3. realita třetího řádu (znak maskuje absenci reality) - účastník soutěže o nejlepšího performativního muže (který. jen předstírá, že je performativní muž).
4. „realita“ čtvrtého řádu – čistá simulace - znak se stává simulakrem, které nemá žádný vztah k realitě. S touto úrovní si popravdě nevím moc rady, ale možná by to mohl být herec, který hraje účastníka soutěže o nejlepšího performativního muže.

Upozorňuju, že podle Baudrillarda je simulakrum až ta čtvrtá úroveň, ale popravdě nevím jakou argumentaci pro to má (jiní filozofové mají totiž méně úrovní falešnosti).

No ale nebudu vás už tady zatěžovat předstíráním toho, že jsem filozof a půjdu se radši věnovat studiu trendů v populární hudbě. Mám na plánu ještě nějaký předstírání toho, že jsem mediální teoretik, tak se na to musím tochu připravit…

Publikováno: 21.12.2025