Uživatelské nástroje

Nejsme náhodou padouši? Aneb podivný případ pomníku Alexandra Matrosova

Zase jsem spadl do velice zajímavé umělecko-historické králičí díry: V petrohradském komplexu Manéž byla otevřena výstava nazvaná "Ruský imperativ" (slovní hříčku v názvu nebudu překládat neb částečně funguje i v češtině) věnovaná ztvárnění tématu války v ruském výtvarném umění od vzniku prvního ruského státu až do současnosti. Z reportáže z otevření to vypadá, že výstava samotná je spíš historický průřez daného tématu (čti: díla klasických mistrů 19. stol., nějaký ten Sovětský svaz i soudobé umění) než propaganda vojenských složek. Nicméně v úvodu výstavy je dílo, které propaganda zcela zjevně je.

A když říkám propaganda, tak myslím něco, co vypadá jak kdyby to byla kulisa z nějaké dystopické sci-fi odehrávající v alternativní realitě, kdy Třetí říše a Sovětský svaz zůstali spojenci a podrobili si celý svět: obří hlava vojáka ostrých rysů se svítícíma očima na červeném pozadí. Prostě ta symbolika už nemůže být víc totalitní a dystopická.

Je to typ díla který na Západě bude považován za vizuální důkaz ruského fašismu a návštěvníka výstavy donutí prožít si na vlastní kůži onu legendární scénku z britského sitcomu Mitchell and Webb nazvanou "Are we the baddies?", ve které si povídají dva esesáci a jeden z nich si všimne, že mají na uniformách lebky a položí tak svému kolegovi onu svíravou otázku - nejsme náhodou my ti padouši? (Scénku si pak pusťte, je fakt geniální.)

Co je na tom ale zajímavé je, že se prý jedná o monumentální instalaci, jejímž prototypem byl pomník Hrdiny Sovětského svazu Alexandra Matrosova podle skic sochaře Jevgenije Vučetiče. Tedy něco, co buď existovalo nebo mělo existovat, ale určitě to původně nevypadalo takhle (což se následně i potvrdí).

Ale nejdřív by bylo dobré si říct, čí pomník to vlastně má být: Alexandr Matrosov byl sovětský voják, který v únoru 1943 padl v obci Černuški v Psovské oblasti. Jeho jednotka se pokoušela obec dobít, ale bránil jim v tom německý kulomet umístěný v improvizovaném bunkru. Matrosov se k bunkru připlížil a podařilo se mu dovnitř vystřelit, čímž zasáhnul minu v bunkru a německá palba tak na chvíli ustala (nebo dovnitř hodil granát což je druhá verze příběhu). Po chvilce ale palba znova začala a v tu chvíli Matrosov skočil před bunkr a zakryl střílnu vlastním tělem, čímž samozřejmě přišel o život, ale umožnil tak své jednotce bunkr dobýt a vesnici tak osvobodit. Toliko oficiální legenda, která zrodila ruskou frázi "Matrosovův výkon".

Toto jeho sebeobětování mělo (jak se zdá) ve své době velkou symbolickou hodnotu - už v roce 1944 se Matrosov objevil na sovětské poštovní známce, v roce 1947 byl o něm natočen válečný film a v průběhu let vyrostly na mnoha místech v Sovětském svazu jeho pomníky (viz galerie na ruské wikipedii). Wikipedie dokonce zmiňuje, že Matrosovo sebeobětování pak bylo inspirací pro podobné činy v Číně a v Koreji.

Pomník, kterým byla inspirována úvodní instalace této výstavy, měl být (dle popisu výstavy) umístěn v Dněpropetrovsku (tedy ukrajinském Dnipru), kde se Matrosov pravděpodobně narodil (byl to sirotek a místo narození vychází jen z jeho tvrzení). Kurátor výstavy Anton Belikov (citovaný v reportáži) pak explicitně říká, že pomník byl v roce 2023 zbořen na příkaz ukrajinských úřadů. Ale zbořený neznamená zapomenutý - dodává dále kurátor a pokračuje, že v tomto projektu pomník
částečně znovu vytvořili.

No to jste ale teda udělali zajímavým způsobem!

Fakt by mě zajímalo, co to jako má být… Jestli se tu realizoval nějaký milovník fašistické estetiky nebo je to protiválečný trolling nebo pokus oživit jinak nudnou historickou výstavu uměleckým skandálem nebo co to jako je? Asi to může být cokoliv z toho, jistá je však jen jedna věc - originální pomník takhle fakt nevypadal!

Podařilo se mi ho totiž dohledat jeho fotky - nejprve v nějaké ruské databázi turistických cílů a pak i reportáž z odstranění tohoto pomníku. Základní myšlenka sice zůstává stejná - tvář vojáka na pozadí vlajky, ale jinak jsou to dvě úplně odlišná díla: Zatímco instalace v muzeu je obluda vysoká přes tři patra s hlavou přes dvě patra, pomník v Dnipru měl standardní tři metry a hlava byla víceméně v životní velikosti (asi trošku větší než člověk, ale ne o moc). Instalace v muzeu je na rovném podkladu v monumentálním rámu, za který by se nemusel stydět ani Albert Speer, zatímco původní pomník byl na takovém skloněném soklu, který asi měl znázorňovat vlající vlajku ale ve výsledku vypadal spíš jako kmen stromu. Zatímco instalace je barevná (červené pozadí, zelená helma a tvář vojáká, žluté oči) původní pomník byl kamenný a není mi známo, že by Sověti (na rozdíl od starověkých Řeků) svoje sochy barvili. A nakonec ten největší rozdíl - zatímco instalace v muzeu je ostře řezaná skloněná tvář neurčitých rysů se svítícíma očima bez zorniček tak původní pomník je vlastně celkem povedený portrét, byť trochu idealizovaný. Jasně - není to žádná umělecká hitparáda - v podstatě je to jen obyčejný pomník ze sedmdesátek v okresním městě, ale rozhodně to není nějaká fašistická obluda!

Proto by mě fakt zajímalo, o co se sakra autoři výstavy snažili tímhle svérázným přepisováním umělecké historie. Je mi sice jasné, že Matrosov byl objektem propagandy už za sovětských časů a i původní socha tak technicky vzato byla sovětská propaganda (a proto ji taky Ukrajinci odstranili), ale tohleto si fakt nezasloužil!

Podle všech dostupných informací se totiž zdá, že to byl jenom nějaký náhodný mladý kluk, který umřel nějakou hodně ošklivou smrtí. Ani to jakým způsobem zemřel vlastně není ve skutečnosti jasné - historici poukazují na různé nesrovnalosti v popisech Matrosovy smrti a jisté tak je pouze to, že si sovětská propaganda příběh v průběhu doby upravovala podle své potřeby (což je klasický postup sovětské propagandy opakující se v mnoha případech).

Nevím, co si z tohoto podivného případu mám vzít za poučení. Snad jen to, že historie je neustále přepisovaná a to i těmi, kteří se na tohle přepisování snaží upozornit (čti: tvůrci výstavy).

PS: omluvte prosím případné chyby hlavně ve jménech. Neumím Rusky ani Ukrajinsky a tak jsem všechno překládal přes Google překladač. Též neručím za interpretaci různých slovních hříček a jinotajných vyjádření tvůrců výstavy.

Zdroje informací:

různé podoby pomníku Alexandra Matrosova

V dalším popisu výstavy jsou zmíněny další interpretačně zajímavé věci:

Jednak je tam opět citován kurátor Belikov, který ostré rysy "fašisty" z úvodu vysvětluje tak, že takhle se tváří ostří hoši ze speciálních jednotek předtím než jdou na věc. To ale ostře kontrastuje s dětským kukučem skutečného Alexandra Matrosova, který ani nebyl žádným elitním vojákem, ale naopak řadovým pěšákem.

Též je tam zmíněno, že imperativ taky může ve filozofii znamenat věc, o které se nediskutuje. Což by se taky dalo brát jako taková opatrná kritika nedostatku svobody slova ve vztahu k válce. Nebo naopak ujištění, že tenhle nedostatek je dobře. Já fakt nevím.

Subverzivní interpretaci výstavy podporuje i to, že se pro válku na Ukrajině používá v Rusku výhradně termín "speciální vojenská operace" a ačkoliv ho kurátoři výstavy taky používají, zároveň zařazením mezi ostatní války speciální vojenskou operaci demaskují jako to, čím skutečně je - jenom další válkou.

Tudíž fakt nevím, jak si to celé interpretovat. Kdo umíte Rusky, můžete si počíst zde - https://spbcult.ru/news/itogi/na-vystavke-russkiy-imperativ-predstavili-250-shedevrov-velikikh-khudozhnikov/