Motoristé nemají vlastní kulturu, proto ji nemohli kulturní publicisté zaznamenat

Zase jsem při čtení jednoho článku zakopnul o komentář Josefa Chuchmy "Eurovolební mašina Filipa Turka a současná česká kulturní scéna". Autor v tomto komentáři staví tezi, že současná kulturní publicistika se sice zaklíná empatií, ale nedokáže vystrčit hlavu z vlastní bubliny (což není zas tak mimo btw) a proto prý kulturní publicisté nedokázali předpovědět nástup Filipa Turka.

Můžeme samozřejmě namítat, stejně jako to udělal Karel Veselý, že úkolem kulturní publicistiky není předpovídat širší změny ve společnosti, ale hlavní chyba Chuchmova komentáře je jinde: Žádná motoristická kultura zkrátka neexistuje.

Je ale velmi zábavné si představovat, jak by mohla vypadat:

Pokusil se o to básník Tomáš Gabriel se svou sbírkou Venkovní stání a vycházel při tom ze stejného inspiračního zdroje, jako já - mangy Initial D, pojednávající o nelegálních nočních závodech v ulicích japonských měst a hor. Když jsem byl na základce tak moji spolužáci četli časopis Tuning, hráli Need for Speed a tehdy to byla zlatá éra tohoto fenoménu nebo to tak alespoň působilo. Proto je velmi zábavná představa, že se tyhle nelegální noční závody místo provincie Gunma konají v serpentinách nad Berounem.

Literárně to ovšem zatím nikdo nepopsal, vlastně ani to Venkovní stání. Kniha Hranatá legenda je akorát Turkovo self-promo a jak se zdá, tak co motorista, to jiný hudební vkus (třeba Macinka je tajně metalista). Akorát kamioňáci mají z nějakého důvodu svoje vlastní písničky.

(ilustraci závodu v serpentinách nad Berounem z knihy Venkovní stání nakreslil Jáchym Štulíř)

---

Publikováno: 18.2.2026