Viz https://pagenotfound.cz/clanek/skutecni-muzi-jsou-napravo
Odrazová plocha:
Když jsem holka z českého maloměsta (a přesně takovou holkou jsem já byla), tak na mě sice pořád pokřikují spolužáci nechutnosti, v autobuse na mě zírají chlapi o dekády starší, v baru s kámoškama nemůžu sedět u stolu chvíli sama a domů musím jet taxíkem – ale minimálně můžu najít na internetu spoustu prostoru, kde se dá nahlas říct, že to není ok a že to tak nechci. Můžu najít informace o tom, co je gender pay gap a proč je medicína vychýlená ve prospěch mužského těla. Můžu taky najít spoustu holek, který to vidí stejně, můžu sledovat influencerky, který o tom budou mluvit a dál mě vzdělávat. Nežiju ve světě, kterej je vůči mně spravedlivej, ale žiju už ve světě, kde mám prostředky a prostor o nespravedlnosti mluvit a vymezit vůči ní. A taky žiju ve světě, kde si můžu vzít růžovej outfit, třpytky a jít do kina nebo koncert, mít se ráda a mít se dobře a tak trochu říkat všem klukům fuck it, vaše sexistický narážky ani slizký pohledy mi to nezkazí.
Když jsem kluk z maloměsta, pravděpodobně sleduju, že tohle všechno se děje holkám. A taky že holky mají lepší známky, víc jich jde na vysokou školu. Ale na internetu na mě nejspíš vykoukne právě někdo jako Tate, kdo ve mně může začít vzbuzovat pocit, že tohle jsem si přece nezasloužil a že ještě nedávno existoval svět, kde mi věci patřily a mohl jsem je kontrolovat jenom kvůli tomu, že jsem kluk.